Můj studijní pobyt v Německu

Milí spolužáci,

Ozývám se z mého dvouměsíčního výjezdu do německého Winzeru, kde pobývám na místní luxusní faře u pana faráře Richarda Simona. Většinou ovšem jsem a spím v mém „kumbálu“ ve vedlejším „Franziskushaus“. Pobývám zde i s Michaelem, studentem z projektu Euregio, který je ve stejné třídě a zůstává celý školní rok. Na hlad si tu nemůžu stěžovat, navíc obědy z místního domova důchodců zjednodušeně řečeno jsou pro naši školní jídelnu dost konkurencí. V okolí města je navíc krásná krajina, přímo vybízející k vycházkám a vyjížďkám (pokud je tedy hezké počasí, ráno totiž teploty již padají k nule).

Navštěvuji Robert-Koch-Gymnasium v Deggendorfu, zde známé jako RoKo, kam jezdím místním Schulbusem. Roko je budovou v komplexu „Schulzentrum“ ještě i s Berufschule a Wirtschaftschule, škola má i vlastní malé autobusové „nádraží“. Chodím do třídy 10c. Plánoval jsem se výrazněji představit prezentací, abych zároveň vyzdvihl i naši školu a město, ovšem kvůli různorodým problémům proběhla až o týden později. Tím se dostávám k moderním prostředkům na gymnáziu, tabule shledávám super, protože jsou pouze typu jako u nás v sextě. Mají funkci připojení k externímu zařízení (učitelé mají iPady, stejně jako drtivá většina žáků, ti se mohou taky připojit k tabuli), učitelé mohou libovolně posouvat text, který napíšou, anebo psát na tablet a promítat to připojením na tabuli atd. V učivu jsou poměrně daleko, ale závisí na předmětu. Například matematika a chemie jsou pro mě složitější, zatímco v biologii a dějepisu s Míšou vedeme. Učitelé jsou poměrně přívětiví, asi nejhodnější je učitel francouzštiny, kterého si ale vzhledem k mé neznalosti tohoto jazyka moc neužiji. RoKo, jak už to v Bavorsku bývá je poměrně křesťansky založené, v každé učebně lze najít v místě pro obraz např. prezidenta moderně designovaný pestrobarevný kříž. Tudíž si v celém tom dvoupatrovém kolosu občas připadám jako jediný nevěřící…

Už jsem si zvykl na různé místní zvyky, jako je nošení bot ve škole nebo místní časové rozvržení výuky. Škola tu sice končí dřív (bloky po třech hodinách s velkou přestávkou mezi), ale zase nemá člověk moc času na přípravu a odpočinek. Jako zvonek nebo alarm zde slouží velký pylon za katedrou, vybavený i pevnou linkou. Dveře se automaticky zamykají, což ale občas rozptyluje učitele kvůli otevírání opozdilcům.

Těším se na další týdny, jelikož mě čeká školní výlet do Mnichova a podobné události. Mějte se ve Vodňanech hezky.

Z Winzeru zdraví

Karel Kuncipál