Projekt je realizován ve spolupráci s hendikepovanými pracovníky VZP ČR, kteří se prostřednictvím organizovaných setkání na školách snaží dětem problematiku úrazů přiblížit, upozornit je na rizikovost určitých životních situací a naučit je, jak lze vhodnými preventivními opatřeními tato rizika omezit na minimum. Právě hendikepovaní pracovníci VZP ČR z vlastní zkušenosti vědí, jaké je to žít s trvalými následky po úrazu a dokážou děti a studenty motivovat k zodpovědné péči o vlastní zdraví a zdraví lidí v jejich okolí.

Naši školu v Bavorovské ulici navštívili v pondělí 20. března 2023 dva ambasadoři projektu, a to Jan Rajznover a Zbyněk Švehla. Postupně vyprávěli o svých osudech v osmých a devátých třídách. Jak na žáky zapůsobili, to už posuďte sami:

Za mě byla beseda zajímavá. Nejdříve mluvili o tom, co se jim osobně stalo. Překvapilo mě, v jak mladém věku se dostali na vozíček, a hlavně jak snadno a rychle. Také mě zaujalo, když mluvili o sportech, kterých se mohou vozíčkáři bez problémů zúčastnit. Nejvíc mě překvapil hokej a ty specializované vozíky. Dále také ukázali, jaké jsou nejčastější příčiny úrazů. Myslela jsem, že jsou to autonehody, ale byly to pády z výšky, ty měly až 40 %. Osobně si myslím, že by se něco podobného mělo prezentovat v každé škole, protože ne každý si uvědomuje ta rizika a jak snadno se může člověk omezit na celý život. Aneta, 9. C

Těch pánů mi bylo hrozně líto, hlavně proto, že se jim jejich nehody staly v tak mladém věku, v 19 a 14 letech. Obdivovala jsem je, protože to tak skvěle zvládají. Upřímně, kdybych já díky kolu byla na vozíku, už bych nikdy na žádné nesedla. Pán, který si přivodil úraz právě na kole, pořád jezdí na soutěže, a za to ho obdivuji. Dozvěděla jsem se, že když nám rodiče říkají, ať si vezmeme přilbu, tak mají pravdu, já už na své kolo bez helmy nikdy nesednu. Alena, 9. C

Beseda se nám moc líbila. Vzaly jsme si pro sebe to, že máme sportovat a užívat si svých zdravých nohou, protože každý nemá to štěstí. Zároveň na sebe máme dávat pozor, protože se může stát cokoliv. Pánové od nás mají obrovskou pochvalu, že to tak dobře zvládají. Obě jim držíme palce, ať se jim daří! Kateřina a Elen, 9. D

V pondělí jsme měli ve škole přednášku, kdy nám vyprávěli o svých osudech dva pánové na vozíku. Řekli nám své příběhy, jak se na vozík dostali. Líbilo se mi, že nás do toho i zapojovali, mohli jsme pokládat dotazy. Poučili nás o tom, co nedělat, abychom také neskončili na vozíku. Byl jsem velmi překvapený, kolik vozík stojí. Přednáška se mi moc líbila, chvílemi byla depresivní, ale jsem rád, že jsem zdravý a můžu chodit. Neumím si představit, že bych byl na vozíku. Matyáš, 9. D

Děkuji za organizaci podobných besed a jsem přesvědčena, že mají smysl. Těším se na další podobná setkání. Mgr. Jana Vršecká

Fotogalerie