Při besedách ve vybraných třídách se žáky velmi otevřeně sdíleli okolnosti úrazu, detaily bezprostřední poúrazové péče i rehabilitace, probrali proces následného znovuzapojení do běžného života i nástrahy všedních dní. Povídání s diskusí nad dotazy žáků bylo doplněno prezentací, která kromě odborných informací o různých typech úrazů páteře žákům představila složitost pro nás zdánlivě banálních situací, jako je jízda v autě, jeho řízení, přesun ve venkovních i vnitřních prostorách, řeč přišla i na zvýšené nároky na úpravy bydlení.  

Co však na dětech zanechalo hlubší stopy, byly statistiky úrazů, jejich příčin i následků. Když se dozvěděli, že až 43 % všech úrazů je zapříčiněno pádem z výšky, přičemž stačí pád z kolečkové židle, mnozí se zarazili. Skoro všichni žáci, kteří doma židli na kolečkách mají, ji totiž v minulosti použili, když na něco nemohli dosáhnout. Pavel s Honzou jim vysvětlili, že i pád z této zdánlivě nepříliš nebezpečné výšky může mít fatální následky.  

Přestože všechny úrazové statistiky byly znepokojující, alarmující byl počet DĚTÍ, které každoročně v důsledku úrazu zemřou. Ročně je jich 300. Mnoha dětem ještě nyní v uších zní převedení tohoto počtu na školní prostředí, které vyřkl Honza: „Každý rok zmizí deset tříd.“  

Pro většinu žáků byla beseda s Pavlem a Honzou prvním setkáním s hendikepovanými lidmi, kdy s nimi navázali nějaký bližší kontakt. Z následné reflexe žáků se potvrdilo to, co si naši ambasadoři předsevzali jako cíl. Naši žáci si uvědomili, jak křehký život a naše zdraví je, jak je důležité si je chránit a lépe se starat o sebe i své okolí. Zároveň ale zjistili, že i když život s trvalým postižením má spoustu limitů a všechno je s ním mnohem složitější, vozíčkáři jsou stejní lidé jako oni a že se jich nemusí bát. Pokud byste se o celém projektu chtěli dozvědět více, navštivte stránky www.vzpoura-urazum.cz.  

Mgr. Michaela Vrácovská