Ráno se scházíme na nádraží. My, žáci s těžkými batohy na zádech a učitelé, kteří nám na poslední chvíli dávají pokyny co a jak. Už je to tady. Po týdenním odkladu, který způsobilo špatné počasí, konečně odjíždíme na kurz, na který se těšíme už od šesté třídy. Ano, odjíždíme na vodák. Nastupujeme do vlaku a odjíždíme směr Lipno nad Vltavou. Přijíždíme okolo desáté hodiny a jdeme na exkurzi do tamní vodní elektrárny. Po prohlídce se pěšky vydáváme do Vyššího Brodu, kde strávíme první noc.
Další den se rozdělujeme do posádek. K dispozici máme tři Pálavy a několik raftů. Po prvních kilometrech, na kterých se učíme plavidla ovládat, přichází první jez. Záhy zjišťujeme, že sjíždění jezů je zábava. Do kempu Branná dorážíme pozdě odpoledne a jdeme si vařit večeři. Večer nám pan učitel Jůzek hraje na kytaru.
Další den nás čeká cesta do Českého Krumlova, na kterou vyjíždíme s mírným zpožděním, protože bylo třeba dofouknout nakolik raftů. Během dne začíná prudce růst teplota a tak několikrát zastavujeme, abychom si odpočinuli. Po postavení stanů v kempu se jde hrát ragby. Večer se vydáváme na prohlídku Českého Krumlova.
Další den nás při sjíždění řeky zastihuje prudký déšť a do kempu Zlatá Koruna přijíždíme celí mokří. A to ještě nevíme, že to nejhorší nás teprve čeká. V podvečer přichází bouřka, která způsobí promoknutí stanů a věcí v nich. Především těm, kteří si k srdci nevzali dobře míněné rady a doporučení starších a zkušenějších. Ve škole by v takových situacích jako trest přišla pětka, v reálném životě to jsou následky jako mokrý spacák…
Ráno zjišťujeme, že na Vltavě se poněkud zvýšil průtok. No co, alespoň budeme v Boršově dřív. Dokonce stíháme dřívější vlak a do Vodňan se nabytí dojmy vracíme dokonce o dvě hodiny dřív. Co dodat? Snad jen, že jsme si vodák užili a že na něj budeme vzpomínat ještě dlouho.

Text:Tadeáš Grabic 9.A
Foto: Foto Ing. Petr Rošický

Vodácký kurz budovy Bavorovská několik let probíhá v kempu Modřín na Lipně. Letošní rok byl perfektní na počasí, bylo teplo a kromě ranní rosy a prvního zkoušení raftů na nás nepadla ani kapička. Měli jsme štěstí, že jsme jako poslední deváťáci měli tu čest jet na vodu s panem učitelem Kubelkou, který se o nás neúnavně staral, učil nás, jak se ovládá raft a kánoe, díky němu jsme získali hodně informací i praktických zkušeností. Poděkování patří i panu učiteli Horváthovi a statečné paní učitelce Ivě Vokaté za jejich péči. Naučili jsme se i další věci, např. museli jsme si sami uvařit. Zvládli jsme čaj, polévky, ale pustili jsme se i do palačinek. Večer při ohni jsme zpívali oblíbené písničky nebo hráli hry. Samotná řeka, na kterou jsme všichni čekali celý rok, nedopadla úplně dle našeho očekávání, jelikož bylo hrozné horko, málo vody a všichni jsme se během plavby stihli pohádat hned v první polovině cesty. Vodácký kurz jsme si užili i přes vylomený zub, přejetí raftem a neustálé zakopávání o stan. Vrátili jsme se v pořádku domů plni zážitků a dojmů. Na vodu budeme všichni vzpomínat ještě dlouho.

Text žáci 9.CD
Foto Mgr. Iva Vokatá